Září 2005

Kambala po čínském způsobu- Ruské Kilo 1/144 Trumpeter 1 díl

29. září 2005 v 14:52 | Zbyněk Škopán |  Modely ponorek 1/144
Ne, nejedná se o návod na čínskou specialitu ale popis stavby modelu ponorky známější pod NATO kódem "Kilo" tedy označovaný jako projekt 877 s modifikacemi K,M, E, EKM a případně jako exportní verze Projekt 636.
Ruské označení Paltus což je kambala velká nebo-li Turbot,
také se objevuje název Varšavjanka . Dieselelektrické ponorky této třídy "Kilo" znamenaly zlom v konstrukci dieslových ponorek, které dosud připomínaly spíše dokonalejší německé U-booty. Konstruktér CKB Rubin (CKB - Centralnoje Konstruktorskoje Bjuro) Jurij Kormilicyn, který byl roku 1974 pověřen vývojem nového plavidla, použil poprvé u konvenční ponorky osově symetrický kapkovitý tvar trupu s jedním šestilopatkovým nízkošumovým šroubem typické spíše pro atomové strategické ponorky. Tím bylo dosaženo optimálního proudění vody kolem trupu s nižší úrovní šumu. Uspořádáním se jedná o dvouplášťovou ponorku s vnitřním tlakovým tělesem (těžkým trupem), se záďovými kormidly v tvaru "T", vyzbrojenou torpédy.
Standardní výtlak činí 2300 t (jiné údaje 2325 t), pod vodou 3036 t (3076 t), což dává rezervu plovatelnosti 32 %. Délka trupu činí 72,6 m, šířka 9,9 m (s rozloženými předními hloubkovými kormidly 12,8 m), výška od kýlu k horní hraně věže 14,7 m (bez vysunutých antén a periskopů). Lehký vnější trup a povrch trupu je pokryt speciálním materiálem pohlcujícím signály aktivních sonarů protivníka a současně tlumícím vlastní hluk. Tlakové těleso o délce 51,8 m a vnitřním průměru 7,2 m je zkonstruováno z oceli o vysoké pevnosti, jež při síle 24 - 27 mm zajišťuje pracovní ponor do 240 m a maximální do 300 m. Tlakové těleso se dělí na 6 vodotěsných úseků, průchod umožňují průlezy o průměru 800 mm. Elektronická výbava zahrnuje aktivně-pasivní sonar MGK-400 Rubikon, aktivní sonar MG-519, řídící systém Uzel MVU-110, navigační systém Andora, radar MRK-50 a jiné systémy.
Ponorky Proj. 877 jsou vyzbrojeny šesti torpédomety ráže 533 mm, pro které je na palubě k dispozici celkem 18 torpéd. Používány byly typy SET-65E, TEST-71M, 53-65K a USET-80K. Z torpédometů mohou být kladeny i miny, kterých ponorka dokáže naložit až 24 kusů. Pro vlastní obranu na hladině nesou OZ pro celkem 8 PLŘS typů Strela 3 nebo Igla.
Zahraničí jeví zájem
Ponorky Proj. 877 byly od počátku projektovány také s ohledem na export.
Pro důvěryhodné spojence z Varšavské smlouvy byly určeny mírně modifikované ponorky Proj. 877E (Exportnyj). Jejich uživateli se stali Polsko a Rumunsko.
Souběžně byla vyvíjena verze EK (Exportnyj Kapitalističeskyj) pro méně "spolehlivé" spojence. Její vývoj však byl nakonec zastaven ve prospěch Proj. 877EKM (Exportnyj Kapitalističeskyj Modernizirovanyj). Oproti základnímu modelu byla zjednodušena elektronika a konstrukce trupu, což se projevilo i na snížení maximální hloubky ponoru z 350 na 300 m.
K největším odběratelům patří Indie která mezi léty 1986-2000 převzalo 10 ponorek modifikace 877 EKM.
INS Sindhugosh (Žralok veliký) S55
INS Sindhuvaj (Žralok písečný) S56,
INS Sindhuraj (Žralok leopardí ) S57
INS Sindhuvir (Kladivoun) S58
INS Sindhuratna (vorvaň) S59
INS Sindhukesari (plejtvák obrovský)S60
INS Sindhukirti (Kosatka)S61
INS Sindhuvijay (vorvaňovec zobatý) S62
INS Sindhurakshak S63 INS Sindhushastra S65.
Dodávky dvou ponorek pro Alžír, objednaných téměř současně s Indií, proběhly v letech 1987-1988.
Ke světové proslulosti celé třídy přispěla zejména kontroverzní dodávka tří jednotek do Íránu, na který bylo po islámské revoluci a nástupu Ajjatoláha Chomejního k moci (1979) uvaleno zbrojní embargo. Po potvrzení informace o plánovaných dodávkách se po celém světe zdvihla proti Rusku vlna protestů. Došlo to až tak daleko, že zástupce Ruska musel celou kauzu vysvětlovat na půdě OSN. K tomu se přidával politický nátlak ze strany USA, které se obávaly použití ponorek proti námořní dopravě v Perském zálivu. Zkušenosti Američanů z nedávné Války tankerů byly ještě příliš čerstvé. Navzdory všem protestům a tlakům se kontrakt realizoval.
První jednotka, Tareg, vstoupila do služby na sklonku roku 1992. Noor ji následovala rok poté a třetí, Yunes, s odstupem až v roce 1996.

"Kapitalističeskij" i pro rudou Čínu

Dalším významným uživatelem je Čína která koupila v roce 1995dvě ruské 877E ( ex-B-171 a B-177) a v roce 1998 a 1999 další dvě Kila exportní varianty 636 (ruské označení B-871 a B-801) a plánuje další nákup 8 kil projekt 636M. Jako poslední přišla na řadu právě Čína, která objednala dvě ponorky Proj. 877EKM. Ty byly dodány mezi roky 1995 a 1996 a na několik let se staly nejlepšími konvenčními ponorkami ve výzbroji čínského námořnictva. Toto postavení jim však zanedlouho přebraly ponorky Projekt 636, při jejichž konstrukci CKB Rubin zúročila poznatky z provozu ponorek Proj. 877 v ruském námořnictvu a v zahraničí. Za základ nového typu byl použit Proj. 877M s trupem prodlouženým o 1,2 m.
V porovnání s předešlým exportním modelem 877EKM bylo provedeno celkem 36 větších změn. Mezi nejvýznamnější patří instalace výkonnějších dieselů o jednotkovém výkonu 1500ks, nových elektromotorů a zejména účinnějších systémů pro snížení hlučnosti. K tomu přispívá i nový nízkootáčkový šroub se sedmi šavlovitými lopatkami. Pro zlepšení životních podmínek posádky byl přepracován systém regenerace vzduchu a ventilace. Modernizací prošly sonary a celý zbraňově-navigační systém. Delší a prostornější trup umožnil zvětšit zásoby paliva, díky čemuž se výrazně zvýšil dosah - z 9650 až na 12 070 km. Vylepšená pohonná soustava zvýšila maximální rychlost pod vodou na 20 uzlů.
Na prahu nového tisíciletí se zdálo, že produkce ponorek Proj. 877 a 636 dospěla ke svému konci. V Petrohradu se pro VMF již budovala dieselelektrická ponorka nové generace Proj. 677 Lada. Její exportní verze Amur již byla několik let aktivně nabízena k prodeji.
Poté však přišla z Číny další objednávka - tentokrát na výrazně modernizovanou verzi provozně osvědčených ponorek Projekt 636. Hlavním požadavkem byla instalace raketového systému Klub-S. Ten zahrnuje rodinu raketových torpéd, protilodních a protizemních ŘS odpalovaných z torpédometů. Tento systém ponorkám Proj. 636M umožní útočit na cíle vzdálené až 300?km, díky čemuž se výrazně zvýší jejich bojová hodnota. Podle materiálů CKB Rubin jsou na ponorkách standardně neseny 4 ŘS místo identického počtu torpéd.
Tím však změny nekončí. Modifikované ponorky dostanou modernizovaný inerciální navigační systém a výkonnější sonarový komplex. Nové budou i periskopy s nočním kanálem, TV kamerou a laserovým dálkoměrem a vlečné antény komunikačních systémů. Ponorky Proj. 636M budou disponovat výkonnějším pohonem a řadou dalších změn, které dosud nebyly zveřejněny. Všech 8 člunů by mělo být dodáno do pěti let od podepsání objednávky, tj. do roku 2007. Realizace tohoto kontraktu však už bude s největší pravděpodobností posledním exportním úspěchem ponorek vzešlých z úspěšného Kila.

V čem míchat barvy

29. září 2005 v 10:46 | Zbyněk Škopán |  Rady a nápady
Modelář nebo jen obyčejný kutil má občas problém v čem rozdělat barvu nebo lepidlo a to často v málém množství. Je dobré jedná-li se o nulové náklady tak aby člověk neměl mentální problém nádobku zahodit.
1. Špunty (korunky) od piva
+ jsou kovové,nemusí se bát člověk že ředidlo rozleptá nádobku
+ snadno dostupné, doporučuji ty z "akcí" pivovarů kdy se dá snadno vyjmout vnitřní plastové těsnění
- jsou mělké
- tvrdý plech brání snadné modelaci např. při nalévání do pistole
- barva zustává ve zvlnění okrajů
2. Špunty od PET lahví
+ snadno dostupné
+ mají dobrý obsah
- na dně je malá těsníci fazeta za kterou zůstává barva
- při přelévání barvy vadí závit
3. Hliníkové kelímky od čajových svíček
+ plech je měkký, snadno se tvaruje do nálevky
- doporučuji používat jen ty z kterých byla svíčka vyjmuta např do skleněných kahánku IKEA, protože při spální zůstává zbytek parafínu v nádobce a pak je nutné vymýt velmi teplou vodou vnitřek nádobky
+/- mají poměrně velký obsah, což je někdy zbytečné u malého potřebného množství míchané barvy
4. Plastové nádobky na smetanu do kávy
+ jeli v dosahu "kafař" nebo dobrý office je poměrně snadno dosažitelný
- některé kelímky jsou dost křehké
- pozor na lepidla a ředidla, plast je totiž běžný PE, může dojt k rozleptání
5. Paltíčka od léků
+ materiál je většinou acetát tak běžným barvám a lepidlům odolává
+ malý objem
+ řada "buněk" v jednom platíčku pro možnost míchání
+ platíčka jsou relativně stabilní
- špatně se přenáší barva do stříkací pistole
- musíte mít v dosahu nějakého "požírače" léků či vitamínů
6. Nádobky od kinder vajec
- nejsou stabilní, musí se držet v ruce
- nejsou běžné, i to nejrozežranější dítě s bohatým dědečkem normálnímu modeláři nestačí.
7. Jogurty v plastu
+ dobré pro míchání vodou ředitelných barev a laků pro větší objemy
8. Jogurty ve skleničkách
+ díky použitému sklu jsou vhodné pro jakékoliv běžné barvy, laky a lepidla
+ možnost uzavírat a po nějakou dobu přechovávat namíchanou barvu nebo ředidla
- užší hrdlo, múže být problém při použití širších plochých štětců

Další 1/400 ponorky na obzoru

29. září 2005 v 10:15 | Zbyněk Škopán |  Modely ponorek 1/400
Tak už mám na cestě zásilku od www.modelimex.cz která rozšíří mojí 1/400 ponorkovou flotilu o několik sovětských/ruských člunů. Modely od Maquette se objevily na našem modelářském trhu již cca před 10 lety tehdy baleny ve Frogovském stylu, ted v pytlíku s papírovou mažetou - hnusná obrázek na hnusem ruském papíru.
Modely sanotné nebyly zrovna nic moc. Nepřesné detaily neostré linky a jen několik dílů. Všechny modely měly celý trup, tedy i sčásti pod vodou. Takže žádný waterline, který je podle mě pro ponorky nevhodný protože dojem si člověk udělá může-li posodit tvar trupu ve všech proporcích.
Tak co mě čeká?
Válečné ponorky
třída S, D, L,Šč (Ščuka) a M (Maljutka)















No a moderní bude Lira kód NATO ALFA a Kambala/Paltus kód NATO Kilo
Kilo mám rozestavěné i v měřítku 1/350 od firmy Bronco Model tak to bude jistě zajímavé srovnání...

Článek o Kilo od Trumpeťáku1/144 je rozepsán, ale mimochodem stavebnice nic moc...

1:400 Polská ponorka ORP Orzel z produkce Mirage - hobby
1:400 ex britská ponorky třídy U (upholder) ORP Sokol opět od Mirage hobby

U-23 U-boot type IIb

14. září 2005 v 17:38 | Zbyněk Škopán |  Modely ponorek 1/400
Historie
Ponorky typu II B byly vylepšeným modelem předchozí verze A opet bylo jejich určení pro
operační prostor evropských moří a hlavně oblast La Manche. Jejich výhodou byly i malé rozměry takže se daly transportovat železnicí
Ve stavebnici je možné postvit U9 a U23
Stavebnice
Stavebnice je podobná všem ostatním Type II jen s rozdílem dopllňujícího rámečku s odlišnou věží a výzbrojí. K tomuto modelu jsem už sehnal leptané díly. Ty obsahují jemně vypracovanou palubu, zábradlí a spostu drobných dílů. Užil jsem si s vlepováním obdélníků na trup lodi s otvory kterými proudila voda do meziplášťového prostoru. Do plastu je potřeba vyřezat obdélníkové otvory vysoké 1-2 mm a dlouhé od 3 do 20 mm. naštěstí je plast poměrně měkký tak to jde. Já si to zkomplikoval tím že jsem trup nejdříve slepil a pak děla otvory. pohodlnější je to rozhodně dělat v neslepeném stavu. Práce se vyplatí. Počet a rozmístění těchto otvorů odlišuje jednotlivé verze U bootů type II. Navíc plastové provedení je nejasné a otvory nestejnoměrné.
Pěkné jsou i leptané lodní šrouby, které je možné nechat v původním provedení plechu imitující bronz.
Lepení zábradlí z leptú je docela fuška. V palubě jsou sice obdélníkové díry kam přijdou přilepit ale
Popis stavby
Jak už jsem výše popsal leptané otvory jsem dělal až po slepení trupu. takže jsem musel trochu více tmelit tmelem Tamiya a pak i stříkacím tmelem Gunze 1200 spray. Lepení drobných dílů jsem dělal gelovým lepidlem s urychlovačem a následné začištění debinderem.
K výběru je camo na dvě ponorky U-9 a U-23. Vybral jsem si za vzor ponorku U-23 protože má poměrně pestrou bojovou karieru. Ponorky měnily během své kariery vzhled. a také jejich povrch byl pokaždé jiný. Rozhodně je rozdíl mezi ponorkou v docích a ponorkou naracející se z bojové plavby. Vzhledem k malým rozměrům modelu je nutné postupovat při vytváření kamufáže a znázornění opotřebení provozem a vlivu moře s citem. Používal jsem velmi tenký štěteček a akvarelové barvy.
Barvy jsem stříkal pistolí Triplex od světlé k tmavé. použil jsem světlou šedou odstín MSG od Gunze a míchanou tmavě šedou. zatím jsem nenašel pravidlo pro zbarvení ponořené části.
Osobně se domnívám, že červená odpovídá suříkové barvě a tmavě šedá nějakému gumoasfaltu nebo někajaké založené na přírodní pryskyřici.
Hodnocení modelu
Fotografie modelu

Supermarine Spitfire Mk.Ib (ex-Revell 1/72)

12. září 2005 v 16:59 | Zbyněk Škopán |  Modely letadel

Supermarine Spitfire Mk.I b type 340

Pro stavbu prvního sériového Spitfira s kanónovou výzbrojí jsem se rozhodl použít stavebnici Spitfire Mk.V od firmy Revell doplněné o několik dílů z jiných stavebnic. Zejména se zdrojem stala stavebnice Spitfire Mk.I od Helleru / Airfix , která byla před časem poměrně dostupná v "dětském přebalu" Heller. Z kovových dílů od firmy Eduard (72 225) jsem použil také poměrně hodně dílů, zejména klapky a palubní desku. Proč jsem zvolil pro stavbu právě model od Revella? Prostě jsem ji měl doma a cena stavebnice přímo vyzívá pro nějaký experiment. Stavebnice se vyznačuje kvalitními čistě vyrobenými díly s jemným rytím, které se stávají pro poslední stavebnice Revell typickým takže se nemusíme tolik soustředit na detaily ale hlavně na všechny změny. Model Spitfiru firmy Revell má však některé chyby z nichž nejzávažnější je absence typického spitfirovského zvlnění odtokové hrany křídla. Dalo by se dál polemizovat o šířce špičky trupu, či jeho části za kabinou ale požit bezmála 4× dražší Tamyi se mě nějak nechtělo.
Stavbu jsem začal tradičně trupem a jeho vnitřkem. Originální stavebnice má poměrně slušně vybavený vnitřek kabiny, takže odpůrci plechů ji mohou nechat tak jak je, protože dává slušný základ pro další vybavování kabiny (např. přední přepážka s palubní deskou a řídící páka). Pozor! zadní přepážka kabiny, na které byla uchycena sedačka byla kolmá na podélnou rovinu trupu a ne šikmá, jak je chybně znázorněno ve stavebnici. Při stavbě s použitím kovových dílů však můžeme použít i některých plastových. Zejména můžeme ponechat naznačení vnitřní konstrukce na obou polovinách trupu.
Protože při odstranění chyby křídel, což je podle mého soudu asi hlavní nedostatek stavebnice Revell, využil plechových vysunutých vztlakových klapek ze setu Eduard., musel jsem zároveň zajistit "neprůhlednost" do pilotního prostoru otvory v křídlech, vzniklých po odříznutí klapek z výlisku spodní plochy křídla. Trup byl u skutečného letounu vyroben jako uzavřeny oválný celek a v celé délce včetně místa napojení křídel měl plechový potah. Křídla se na přípojná kování na trupu a ovládací táhla připojovala jako samostatný díl, samostatně levé i pravé křídlo, vzniklé mezery a přechody pak zjemnilo aerodynamické oplechování. Naznačení oválného trupu jsem znázornil pomocí slabých plastových destiček 0,5 mm nalepených zevnitř kabiny na spodek kabiny. Jejich velikost a délku musíme vyzkoušet, ale doporučuji vyjít z rozměru 3 ´ 6 mm a destičku za studena ohnout přes vhodnou kulatinu, například licí rámeček. Postup byl popsán v několika článcích v publikacích Zlínek zaměřeného sice na Spitfire od Airfixu, ale tento postup je použitelný prakticky pro jakýhokoliv model Spitfire s vysunutými klapkami. Trup jsem dále zkompletoval klasickým způsobem podle návodu.
Křídla s kanóny u verze Mk.Ib byla poněkud jiná než u Mk.Vb. Rozdíl hledejme zejména v krytování 20mm kanónu British Hispano, kdy na křídlech Mk.Ib (i pozdější Mk.IIb) jsou patrné menší ,,boule" a to zejména na spodní ploše křidel než u pozdějších pětek. Zde jsem se řídil zejména publikací pana Hurta, kterou považuji v problematice Spitfirů Mk. I/II za vyčerpávající. Díly křídel ve stavebnici Revell mají výhodu v tom, že mají boule vylisované odděleně a máme je samostatně dolepovat. Ze stavebnice použijeme jen ty na horních plochách, spodní budeme muset vytvarovat z plastu sami. Zatím jsem u stavebnici firmy Revell chválil povrch dílů, ale i přes zdánlivou přesnost rytí najdeme na dílech stavebnice několik chyb. Nejvážnější chybou je již zmíněná absence zvlnění odtokové hrany křídla při přechodu do trupu, ten je navíc v zadní části o 0,2 mm nižší a v prostoru křídel je při bočním pohledu patrné prolomení křivky trupu. Při odstraňování tohoto tvarového nedostatku jsem vlastně odstranil chyby obě. Po slepení trupu a přilepení křídel jsem celou spodní část trupu i přechodu zadní části křídel vytmelil (můžete i nalepit slabou plastovou destičku, ale to jsem nezkoušel). Celek jsem nechal zaschnout a pomocí nože, pilníčků a smirkového papíru nalepeného na dřevěné destičce a kulatince (násadka starého štětce) i "volného", jsem vybrousil požadovaný tvar přechodu křídlo - trup. Tmelení a broušení jsem několikrát zopakoval až jsem byl s výsledkem spokojeni. Pak jsem celou oblast přeleštit leštící pastou Tamiya a obnovil rytí. Kovové díly Eduard umožňují postavit model s vysunutými klapkami Frise. Budete-li tak jako já chtít učinit musíte upravit na horních polovinách křídla prostor pro klapky seříznutím a ztenčením odtokové hrany a vyříznout pětiúhelníkové otvory, kterými při vysunutí klapek vystupují nad povrch jejich ovládací páky. Jen připomínám, že musíme upravit i trup jak již bylo popsáno. Kovové díly doporučuji nalepit až po slepení a zatmelení trupu a křídel.
Křídlo však musíme ještě doplnit některými dalšími detaily. Oba chladiče jsou u stavebnice Revell vylisované i se spodní plochou. Olejový (menší) chladič je tvarově v pořádku a stačí ho doplnit "vnitřkem" a zaslepením. Horší je situace s chladičem glykolu ten je výrazně užší. Doporučuji dosavadní odstranit a prostor po něm v křídle zaslepit a vytmelit a poté do stejného místa vlepit nový chladič (např. upravený ze stavebnice Mk.I od Airfix/Heller). Další na co jsem se zaměřil bylo rytí. Křídla ve stavebnici Revell podle mého soudu, při porovnáni linek panelů, představují rytím spíše verzi křídla "c" proto musíme tmelem opravit přebytečné rýhy (v oblasti krytů kanónů) a nové naopak doplnit (křídla Mk.IB byla vlastně jen křídla ,,a" upravené pro instalaci kanónu) a hlavně musíme doplnit koncové oblouky u kterých musíme odstranit jednu přebytečnou rýhu. Podvozkové šachty jsou ve stavebnici o trochu modelovější než u jiných stavebnic Spitfirů, ale prostor pro kola je u výlisků konický což snadno napravíme. Podvozkové nohy i kola použijeme ze celé stavebnice Revell (já je navíc mírně "ufouknul" pomocí nahřátého nože, kryty podvozku jsou z plechů Eduard.
Vrtuli i s kuželem po úpravě jsem použil opět ze stavebnice Spitfire Mk.I Airfix/Heller a podobně i výfuky mají stejný zdroj. .
Zbývá doplnit exteriér letadla kabinou a detaily. Kabinu doporučuji vylisovat novou z acetátu nebo použit z jiné stavebnice, sežene-li někdo nějaký kvalitní. V každém případě nesmíme zapomenout že čelní štítek musí mít vnější pancéřování. Nesmíme zapomenout vyvrtat otvor pro roztáčení setrvačníku na pravý motorový kryt, který byl pro Mk.I typický.
Vzhledem k malému počtu těchto letounů je obtížné zvolit kamufláž. Jediná peruť, která používala kanónové jedničky bojově delší dobu byla 92. peruť. Mě se zdála být pěkná podoba letounu QJ-F, P6908 se zajímavým zbarvením spodní plochy, kdy levé křídlo bylo ze spodu natřené černou barvou a zbytek spodních ploch barvou Sky. Na spodních plochách byly navíc i velké kruhové znaky A na černé polovině se žlutým lemem. Kamufláž jsem nastříkal akrylovými barvami Aero Master. S využitím vlastních krycích masek z papíru a mascolu. Obtisky jsou poskládané od různých výrobců a zbytků, které mám v krabici. Seriál a Kód je po číslech z polského Techmodu, výsostné znaky od Aero Masteru, základní popisky ze stavebnice Revell
Povrch je upraven olejovými barvami a křídou. Výsledný finiš tvoří matná Testors.
Použitá literatura
1. Dr Alfred Price: Spitfire Mark I/II Aces 1939-41, Osprey Aircraft of the Aces 12, 1996
2. Dr Alfred Price: Supermarine Spitfire cz.1, AJ PRESS 1997
3. Dr Alfred Price: Supermarine Spitfire cz.2, AJ PRESS 1998
4. Dr Alfred Price: Supermarine Spitfire cz.3, AJ PRESS 1999
5. J. Scutts: Spitfire in action, Squadron / Signal Publications, Inc. Carrollton, TEXAS, USA 1980
6. Z. Hurt, Supermarine Spitfire Mk.I -II , Naše vojsko, PRAHA 1993

Vteřinová lepida I.

12. září 2005 v 16:32 | Zbyněk Škopán |  Rady a nápady
Vteřinová lepidla
- tekutá - idelní pro lepení adhezních ploch či čistých lomů
- gelová - jou vhodná pro lepení nerovných povrch
Urychlovače
Žádné vteřinové lepidlo není ve skutečnosti vteřinové... k urychlení se používají urychlovače ve formě kapaliny nebo různých popisovačů
postup: jednu plochu potřeme urychlovačem a druhou lepidlem oba díly spojíme a spoj zaschne během okamžiku
Zpomalovače
obdobně existují i přípravky na zpomalení procesu tuhnutí
Proč se malé díly přilepí na prsty a ne kam mají?
Lepidlo se vytvrzuje vlhkostí a protože prty mají povrch daleko vlchčí přiepí se vše spíše na prsty než tam kam chceme, rovněž díky kapilárám v pokožce je i povrch daleko členitější neź povrch většiny lepených dílů a proto na prstech lepidlo dříve "rozteče" a je větší "přídržná plocha
Lze vteřiňákem potřené díly rozlepit nebo vyčistit?
V lepších drogeriích, OBI, Hornabach, Baumarkt atd se prodává i přípravek zvaný debonder. Je to čirá kapalina která dokáže zředit vteřinové lepidlo případně změkčit až rozpustit (přechodné stadium je jistá rosolovitost lepidla)

Zbarvení německých ponorek WWII

12. září 2005 v 15:44 | Zbyněk Škopán |  Kamufláže
Zbarvení ponorek
Použité barvy
BarvaBarvaHumbrol
sv šedá
H 196
tm.šedá
H 27
velmi tmavá šedá
H 79
suříková
H 73
černá
H 33
kamuflážní šedomodrá
H104
kammuflážní zelená
H87
Standard 1939 (schiffsarnfarbe dunkelgrau- 31/2)
Základní kamufláž lodí tvořila tmavá šedá na celé vynořené části lodi. Na věžích bylo velké bílé číslo ponorky. V čáře ponoru černý pruh, trup pod vodu suříková červená nebo tmavě/černo šedá.
Příklad fotograficky zdokumentovaný: ponorka U-25 type Ia
Standard 1940 (schiffstarnfarbe hellgrau - 31/1)
Atlantická varianta ( příklad: U136)
Atlantická varianta (příklad: U660)
Severní moře (příklad: U251)
Středomořská kamufláž (příklad U83)

Grumman Wildcat Mk.VI

12. září 2005 v 14:33 | Zbyněk Škopán |  Modely letadel

Wildcat Mk. VI

Vyroba Wildcatů (od března 1944 byly všechny Martlety v rámci jednotného názvosloví i v FAA označovány jako Wildcat)
Měli výkonnější jednohwězdicový motor Curtis Wright R-1860-56A,W,WA TwinWasp a pro zvýšení doletu byly standardně vybaveny křídelními závěsníky pro 58 galonové nádrže.
Vyzbroj byla redukována podobně jako u Wildcatu FM-1 redukovaná. FM-2 /Mk VI Měli jen výzbroj 4 kulometů , po dvou v každém křídle. Ale od seriového čísla 74359 mohla být po 3 pod každé křídlo zavěšené 5 palcové (127mm) rakety HVAR. Typickým znakem Wildcatů FM-2 (Mk.VI) byla zvýšená směrovka která jasně identifikuje tento typ na všech fotografiich.
Celkem bylo FAA převzato 370 letounů sériových čísel: JV637-JV924, JW785-JW826, JZ860-JZ889

Wildcat Mk. VI v modelu

Stavebnice Sword: General Motors FM-2 Wildcat/ Martlet VI číslo SW 72020
Počet dílů : 34 plastových dílů, jeden průhledný díl překrytu kabiny. Celkem čtyři PUR díly, boční panely kabiny, sedačka a motor
Stavební návod obsahuje celkem 8 stran
Obtisky ve stavebnici
M-F , 48 USMC, v celomodré kamufláži
D9, VC-14, USS Hoggat Bay, říjen 1944, v tříbarevné kamufláži.
J-F, JV 699, RN,
Obtisky Techmod
JV 735 Q-W z 853. Sqdn, pilot Lt. B.H.Beeston, HMS Queen, March 1945
JV 784 S-M of 825. Sqdn, HMS Campania, 1945
JV 642 Autumn 1944
JV 815 J3-V z 794. Sqdn, Eglington, 1945
JV 884 B-1C z 882. Sqdn, HMS Searcher, East Indies Fleet, 1945

Použitá literatura:

1. Ehrman V.,: Divoká kočka, L+K 1989 č. 17, 19-21
2. Ehrman V.,: Grummann Wildcat, Modelpres,
3. Jarsky A.,: F4F Wildcat , monogryfie Lotnicze 20, AJ Press
4. Šnajdr M.,: Palubní stíhači jejího veličenstva (1), Votobia, 1996
5. Šnajdr M.,: Palubní stíhači jejího veličenstva (2), Votobia, 1997
6. Šnajdr M.,: Palubní stíhači jejího veličenstva (3), Jota, Brno 2003
7. Tillman B.,: Stíhací esa na Wildcatech , Mustang, Plzeň 1996
8. Tillman. B.,: Grummman Wildcat, Svět křídel, Cheb 1997

U-2 U-boot type IIa

12. září 2005 v 10:27 | Zbyněk Škopán |  Modely ponorek 1/400
Historie
Bylo postaveno celkem 6 člunů této třídy U1-U6
Do současnosti se Finsku dochovala jedna IIa
Stavebnice
Stavebnice firmy Mirage Hobby
Popis stavby
Tuto stavebnici jsem začal dělat jako "pilotní", což v mém případě znamená že se na ni nedočkavě vrhnu hned po příchodu domů. Stavebnici jsem koupil v pražské prodejně Krakatit. Stavebnice je základní pro všechny U-booty type II, tedy pro verze A až D, to že měly postupně čím dál tím větší rozměry je vzhledem k měřítku kdy by se jednalo vlastně jen o mm na délce trupu pominutelné.
U IIa jsem neměl k dispozici fotolepty od stejné firmy, takže jsem musel všechny detaily udělat sám, vlastně jsem udělal jen nové zábradlí což vzhledem k měřítku, kdy výsledný model je menší než běžný zapalovač jak vidět na následujících fotografiich. docela piplačka.
Na boku trupu jsou nznačeny perforace kapotáže trupu kudy doopravdy u skutečné ponorky proudila voda.
Pro konečnou podobu modelu jsem zvolil jako vzor U2.. možná i proto že její jméno je podobné irské kapele.
Skutečná U2 byla spuštěna na vodu 25.7.1935 v Deutsche Werke AG, Kiel a jejím velitelem se stal Oberleutnant zur See Hermann Michahelles
Přehled kapitánů
??.07.1935 - ??.09.1936KHerbert Michahelles
01.10.1936 - 31.01.1938KHeinrich Liebe
01.02.1938 - ??.03.1939OHerbert Schultze
??.03.1939 - ??.07.1940KHelmut Rosenbaum
??.07.1940 - ??.08.1940OHans Heidtmann
??.08.1940 - ??.10.1941KGeorg von Willamowitz-Moellendorff
??.10.1941 - 15.05.1942LKarl Kölzer
16.05.1942 - 19.11.1942OWerner Schwaff
20.11.1942 - 12.12.1943OHelmut Herglotz
13.12.1943 - ??.04.1944OWolfgang Schwarzkopf
služba u U-Flottillen:
07.1935 - 30.06.1940U-Bootsschulflottille (Kiel/Neustadt)
01.07.1940 - 08.04.194421. U-Flottille (Pillau)
Bojové úspěchy: žádné
U2 se potopila 8.4.1944 v 07:45 po srážce s rybářským parním trawlerem Helmi Söhle západně od Pillau na pozici 54°48'N/19°55'O (kvadrant BE 5784) 17 námořníku se utopilo a 18 se zachránilo. Druhý den byl vrak ponorky vyzdvižen.
Fotografie postaveného modelu

Úvod

9. září 2005 v 15:01 | Zbyněk Škopán
V letech 1990-199 jsem učil na Střední průmyslové škole sdělovací techniky (SPŠST)
v Panské ulici v Praze 1 několik předmětů oboru: obrazová a zvuková technika.
Z té doby mám spoustu materiálu zejména k předmětu Zvuková technika.
Často jsem si říkal že to v u mě jen leží, proto budu postupně publikovat podklady k přednáškám základám zvukové techniky. pokud to někomu pomůže ve studiu nebo jen ro vlastní zájem budu rád.
13.9.2005... už se to píše už se to přetahuje ... jen kdyby šlo přetahovat větší obrázky a soubory na stažení

Fairey Firefly Mk.I od Special Hobby

9. září 2005 v 14:52 | Zbyněk Škopán |  Modely letadel
Fairey Firefly Mk.I
ÚVOD
Před časem jsem se na nymburském fóru svěřil se stavbou "korejské" světlušky (Fairey Firefly Mk.V), teď něco o stavbě Mk.I. Je pravda, že mám doma už dávno postavený Frog a rozestevěný Směr ( upravený do verze NF Mk.II s resiny od KORA /LF models) ale přesto jsem neodolal a pořídil i stavebnici od Speciál Hobby.
STAVEBNICE
Stavebnice má některé shodné díly (resinové šachty podvozku, kabina, hák...) které jsem už znal z Mk.V.
Plechových dílů však není tolik (palubní deska, zrcátka, "nůžky" na podvozkové nohy.... Ve stavebnici jsou hlavně 20mm kanónů v dvojím provedením bez krytů a s kryty. To který použít lze zjistit jen podle fotografie plánek tohle neřeší. Mezi díly nalezneme i radar pro verzi FR ale ke které kamuflaži patří to je opět záhada. Myslím, že by ve Speciál Hobby mohli v pláncích trochu více modelářům pomoci a u alternativních dílů napsat k jaké kamufláži který díl patří, přínos zahraničního odborníka jsem nějak nezaregistroval ( o nás ve firmě se to také hemží zahraničními "konzultanty" ale jejich přínos je na bačkoru)
STAVBA
U Mk.V jsem žehral na spasování křídla a trupu, v tomto případě je to však o něčem jiném a křídlo a trup po drobných upravách velmi dobře pasuje a to i v oblasti které by problémy mohlo přinést - navázání na olejové chladiče na boku přídě. Tmelu není moc potřeba ( tmelím jak vteřiňákem, tak tamiyou ale v poslední době používám i tmel Mr.. který nanáším do inkriminovaných míst štětcem.... mohu doporučit - dobře se propojí po "přetmelení" stříkáním)
Ke křídlům snad jen drobná poznámka - tlustá odtokovka - nutné ztenčit
Opět jsem zjistil problém s kabinkou. Ty jsou skvěle čisté a průhledné, ale zadní překryt operátora je opět o něco větší než kabina v horní přední části je to trochu problém protože v přední části nad trojúhelníkovými okenky by linie hřbetu měla dokonale navazovat na překryt, takhle je potřeba opět tmelit.... Pěkné resinové díly vybavení prostoru posádky stojí za to ukázat a tak udělám oba prostory otevřené. Přední odsunuty a zadní "rozebraný".
Na přídi jsou u stavebnice pěkně provedené resinové chladiče, které i pěkně pasují do trupu. Na boku trupu mají byt z každé strany dva nasávací otvory. Ty však nejsou prohloubeny i když v leptech najdeme peknou mřížku. Musíme je vyvrtat a vybrousit. Pod přídí vedle zadní hrany spodního výstupu z chladiče mají být rovněž dva malé otvory. Na některých výkresech to však není patrné ( já se řídil výkresy v SvM).
Ve stavebnici jsou všechna poziční světla a světlomet pouze naznačené rytím, je nutné je všechny udělat z průhledného plastu. nebo známou metodou z lepící pásky. Na spodku trupu za odtokovkou v prostoru mezi V vzpěrou háku by měla být 3× signalizační světla.
Já dělám Fireflyho v "dálně-východní -pacifické" camo i když mám pocit, že se v plánku zapomělo na to že výsostné znaky byly jen na 4 místech a zbývající včetně trikolory na stabilizátoru SOP byly přetřené jinou barvou, nebo stejnou avšak novější , na některých čb foto je tento "flek" po znaku dost patrný.
Přimlouval bych se za to aby zadní ostruhové kolečko bylo také resinové, plastové mělo propadliny a nevýraznou vidlici.
Hák má resinovou koncovku, ale plastová konstrukce - vidlice není moc pěkná proto jsem ji opět uddělal z vytaženého plastu. Vrtule se opět skládá z jednotlivých listů.
Poměrně komplikovaný podvozek má plastovou nohu a resinové vzpěry. Přivítal bych kryty podvozku také plechové nebo resinové.
Podklady jsem použil PKR, REVI a Skrydlata v miniaturze.
Závěr je pozitivní, určitě Mk. V dá daleko více práce, a rozhodl jsem pokračovat v řadě Firefly s použitím stavebnic Speciál Hobby.... nebo mám levé ruce...
Fotky a podklady také budou..

Grumman Martlet Mk. II

9. září 2005 v 12:20 | Zbyněk Škopán |  Modely letadel

Martlet Mk. II v modelu

Model Grumman Martlet Mk.II vyrábí firma Hasegawa pod označením AP110 Martlet Mk.II ´Royal NAVY´ a je v podstatě identická se stavebnicí AP24 F4F-4 Wildcat stejného výrobce.

Přesnost stavebnice

Stavebnice obsahuje základní stavební díly odpovídající americké F4F-4 rozšířené o rámečky doplňující díly postihující nejdůležitější rozdíl mezi Martlet Mk.II a F4F-4 Wildcat.
V samostatném rámečku tak najdeme čelo motorového překrytu bez horního vstupu vzduchu (díl D1), alternativní pitotovu trubici (díl F1) a kryt vrtulového náboje (díl G1). K tomu abychom mohli dotvořit skutečnou podobu Martletu Mk.II musíme doplnit a opravit i některé další detaily, na které nás ovšem návod neupozorňuje. Je však potřeba najít nejdříve vhodné fotografie stroje kterého chceme postavit, protože stroje Martlet Mk.II se jak již bylo popsáno v některých detailech odlišovaly.
V prvé řadě je to pitotova trubice, která byla u některých strojů umístěná na horní straně levého křídla mezi krytem vnějšího kulometu a křidélkem. Další důležitý fakt je že prvních 10 kusů nemělo sklopná křídla, týká se to strojů AM954 až AM963.
Pokud použijete obtisků ze stavebnice tak máte na výběr stroje série AJ, jež měla všechna sklopná křídla.
Konkrétně stroj AJ128 s kódem bílé D sloužil v roce 1942 na palubě HMS Illustrious u 881.sqadrony FAA jeho fotografie najdete v literatuře [2] str.9 a stejnou i v [5] na str. 78 obrázek v [4] na str.263 ukazuje však AJ 126 s odlišným tvarem D a malým D na motorovém krytu.
Další stroj na který je ve stavebnici přiložen obtiskový aršík je AJ148 s kódem Ø-7A, který sloužil na palubě HMS Formidable u 888.sqadrony FAA, jeho bokorys najdete v literatuře [2].
Při hodnocení samotné stavebnice je potřeba se v prvé řadě zmínit o nejvážnějším nedostatku stavebnice a tím je podle mého provedení podvozkových šachet a kabiny. Celá sestava tak jak je nabízená ve stavebnici je velmi zjednodušená. Poměrně velkým otvorem pro podvozek je do celého nitra pro Martlet /Wildcat typicky prostorného trupu dost nemodelově vidět. Nejzávažnější je fakt že chybí trupová přepážka mezi podvozkovým prostorem a kabinou.
Podvozkové nohy mají zjednodušenou celou konstrukci zejména tu část která je ukryta v trupu. Samostatnou kapitolou je rovněž znázornění, respektive neznázornění zadní časti motoru a jeho lože.
Vybavení samotné kabiny je znázorněno velmi schematicky, tak jak je zvykem, tedy monolit podlahy a bočních panelů, sedačka, palubní deska a knipl.

Stavba a úpravy

Při rozhodování jakou předlohu pro stavbu svého modelu zvolit jsem se rozhodl pro stroj AJ148. Při stavbě modelu jsem využil doplňkových sad True Details určených pro kabinu a prostor podvozku. Tímto řešením jsem měl řadu ulehčenou řadu problémů . Předně je to již zmíněné uspořádání kabiny s průhledem po obou bocích směrem ke spodním okénkům. Pod sedačkou byla vždy nádrž a tak nebylo vidět z okénka do okénka. Další důležitou částí je přepážka oddělující pilotní prostor a podvozkové šachty, u základního modelu je vidět až do kabiny což je chyba, kterou ostatně musíme napravit vždy i když nepoužijeme zmíněný set. V horní části prostoru pro podvozek resinový doplněk znázorňuje další nádrž která vyplňuje horní část trupu nad podvozkovým prostorem.
Všechny díly jsem vybarvil akrylovými barvami. Základ barvou Agama A12 M a detaily "pytlíčkovými" barvami Model Master. Celek jsem vystínoval "špínou" z akrylových barev a suchým štětcem s bělošedou olejovkou.
Motor je ze stavebnice a doplnil jsem jej o detaily s použitím měděných drátků standardním způsobem vybarvil a vystínoval. V motorovém krytu zevnitř podvozkových šachet jsem doplnil vnitřní lapače vzduchu k olejovým chladičům zhotovené z planžety Eduard.
I když jsem měl zmíněné resiny pro prostor podvozku musel jsem i v této části doplnit díly ze stavebnice o další detaily a to jak plechovými z leptů Eduard tak i vlastními s použitím vytažených plastových tyčinek a drátků. Konstrukce podvozku je poměrně složitá a nezbývá než dobře prostudovat literaturu.
Po slepení trupu musíme opravit motorový kryt který odpovídá F4F-4 Wildcat se čtyřmi klapkami regulace vzduchu na každé straně Martlet Mk. II má na krytu z každé strany jen jednu klapku.
Křídla použijeme pokud chceme beze změn, já jsem vyklopil vztlakové klapky a použil leptané díly z planžety Eduard. Ve stavebnice je pěkný dostatečně průhledný překryt. Já jsem jen vyměnil posuvný díl za acetátový od Pavla models aby šel lépe zalepit v otevřené poloze. Vrtuli použijeme ze stavebnice Martlet Mk.II měl vrtuli Curtiss s manžetami ale s rozdílným krytem náboje, ten je jak už jsem se zmínil znázorněn dílem G1.
Všechny díly jsem průběžně tmelil tak jak bylo potřeba, u modelů Hasegawa toho tmelu člověk moc nespotřebuje
Další fází stavby bylo celkové přetmelení modelu stříkacím tmelem, obnova rytí na něktrých částech. Pak jsem na čistý povrch nastříkal kamufláž. Na stříkání jsem použil papírové masky vyrobené z ofocených schémat náležitě zvětšených na kopírce. U kamuflážních polí na trupu díky značnému zakřivení musíme však masky vyrobit.
Použité barvy:
Horní: Extra Dark Sea Gray Agama, B7 + Dark Slate Gray Agama B7 a spodní: Sky Aero Master 1114
Fotografie postaveného
Použitá literatura:
1. Ehrman V.,: Divoká kočka, L+K 1989 č. 17, 19-21
2. Ehrman V.,: Grummann Wildcat, Modelpres,
3. Jarsky A.,: F4F Wildcat , monogryfie Lotnicze 20, AJ Press
4. Šnajdr M.,: Palubní stíhači jejího veličenstva (1), Votobia, 1996
5. Šnajdr M.,: Palubní stíhači jejího veličenstva (2), Votobia, 1997
6. Šnajdr M.,: Palubní stíhači jejího veličenstva (3), Jota, Brno 2003
7. Tillman B.,: Stíhací esa na Wildcatech , Mustang, Plzeň 1996
8. Tillman. B.,: Grummman Wildcat, Svět křídel, Cheb 1997